Něco o barmské kočce
Původ plemene Barmská kočka
Prvopočátky historie barmské kočky jsou velmi mlhavé, ale už v roce 1700 jsou v thajském rukopisu zmínky o kočkách, které vynikají svou hnědou srstí. V této době žily v barmských klášterech, kde tamní mniši věřili, že přináší štěstí. Předek moderní barmské kočky byl dovezen dr. Josephem Thompsonem v roce 1930 z Ragúnu do San Francisca. Kočka pojmenovaná Wong Mau byla kříženec siamské a barmské kočky (tonkinská kočka). V jejím prvním vrhu se siamským kocourem se objevilo jedno čistě hnědé kotě. Spolu se svou matkou jsou považováni za zakladatele plemene barmská kočka. V roce 1947 byla barmská kočka dovezena do Evropy. Krátce poté došlo k rozdělení plemene barmská kočka na americkou a evropskou větev.
Povaha barmské kočky
Barmské kočky jsou populární především kvůli své mimořádné potřebě lásky a kontaktu s člověkem. Svého pána doprovází kamkoliv, i do postele. Velmi citlivě umí vytušit rozpoložení svého pána a podle toho se chovat. Místo klasického mňoukání se barmská kočka projevuje spíše tichým broukáním. Jsou velmi zvědavé a v jejich teritoriu jim neunikne ani šustnutí. Jsou ideálními společníky do rodiny. Jsou klidné a snášenlivé, a proto dobře vychází s dětmi i jinými zvířaty. Mají rády lidskou společnost a každou návštěvu poctí svou pozorností. Nevýhodou je, že barmská kočka nerada zůstává sama a vyžaduje spoustu času.
Vzhled
Barmská kočka je středně velká, krátkosrstá kočka. Neměla by být podobná siamským nebo britským kočkám. Na svůj vzrůst je překvapivě těžká (má okolo 7 kg). Výrazným znakem je její hedvábná srst a zlatě nebo jantarově zářící oči. Srst na břiše je o něco světlejší než na hřbetě. Ocas má tmavší barvu než zbytek těla. Vždy vypadá elegantně.
Standard americké barmské kočky
Americká barmská kočka by měla působit „zaobleným" dojmem. Zejména tvar hlavy musí být kulatý s plnými lícemi. Tělo je středně dlouhé a svalnaté. Hruď je široká. Uši směřují dopředu a špičky jsou zaoblené. Ocas je středně dlouhý, rovný se zakulacenou špičkou. Nohy jsou dlouhé a poměrně kostnaté. Je uznána v sobolí, modré, šampaň a platinové barvě.
Standard evropské barmské kočky
Evropská barmská kočka většinou mívá hranatější tvar než americká a více je u ní znát příbuznost s orientálními kočkami. Hlava má klínovitý tvar. Srst je krátká a jemná, často bez podsady. Je povolené jednotné zbarvení v hnědé, čokoládové, červené, modré, lila a krémové barvě. Evropské barmské kočky mohou být i hnědě, čokoládově, modře a lila želvovinové.
Péče o barmskou kočku
Barmská kočka není náročná na péči ani na podmínky. Její krátkou srst stačí kartáčovat asi jednou týdně. V období línání bývá problém se zapichováním srsti do věcí, ale častějším pročesáváním se proces výměny srsti urychlí. Je velmi přizpůsobivá, takže není problém s umístěním. Ráda zůstane poblíž své rodiny v domě nebo se proběhne po zahradě. Jakýkoliv výběh však musí být dobře uzavřen, protože barmská kočka je mistrem úniku. V chladnějším období by měla zůstávat doma, protože krátká srst bez podsady nedostatečně chrání před zimou.
Orientační cena: 9.000,- Kč až 12.000,- Kč (Uvedená cena je obvyklá, špičkové výstavní kočky ale mohou stát daleko víc.)
